Kde najdeme sodíkové výbojky

Umělé osvětlení je v dnešní době běžnou a nezanedbatelnou součástí našich životů. Umožňuje nám hlavně v zimě pracovat stejně dlouho, jako v teplejších dnech a především malým dětem (ale i některým dospělým) přináší úlevu od strachu.větrná elektrárna
 
Asi nejčastějším světelným zdrojem v našich domácnostech jsou klasické žárovky, ač jsou postupně nahrazovány úspornějšími zářivkami. To ovšem nejsou jediné zdroje, které mění elektrickou energii na světlo.
 
Jednou z možností jsou i sodíkové výbojky. Jedná se o nádoby nejrůznějších tvarů naplněné plynným sodíkem. Ten má tu vlastnost, že za patřičně vysoké teploty začne vydávat světlo. Je však důležité, aby ona nádoba byla kromě sodíku vakuově uzavřená. Nejdůležitější je zde zamezit přístupu kyslíku, který by mohl způsobit požár. Zahřátí na dostatečnou teplotu pak obstarávají elektrické výboje, jak již název napovídá.
 
To vše zní dobře, avšak nevýhodou je, že nějakou chvíli trvá, než se zahřeje na dostatečně vysokou teplotu. Z tohoto důvodu se nehodí do běžných domácností. Kde je tedy najdeme? A najdeme je ještě vůbec v dnešní době?
 
Odpověď zní ano, najdeme, ale už jen místy. Je jich stále méně a méně, jejich počet se snižuje, jak jsou nahrazovány lepším, úspornějším systémem osvětlení. Takže zatímco dříve byly skutečně běžné, dnes tomu tak není. A kde tedy jsou?
 
Bývaly používány především k venkovnímu pouličnímu osvětlení. Jistě si všichni vzpomínáte na lampy, mající tvar talíře. K vidění byly ještě poměrně nedávno. Když se rozsvěcely, zářily nejprve modře a zeleně, než jejich světlo získalo klasickou žlutou barvu. A toto právě byly sodíkové výbojky.rozsvícená skleněná stropní lampa
 
Je jen škoda, že je již dnes na ulicích prakticky nenajdeme – počet funkčních exemplářů po celé republice by se dal spočítat na prstech rukou, což je dost smutné, když si uvědomíme, jak běžné byly. Ale to je vývoj, a nainstalování nových, úspornějších a lepších světel je podstatně lepší, než ponechávat z nostalgie stará, prakticky nefunkční zařízení.